Spanilá jízda Prahou a porovnání se světovou konkurencí

Central European Rally byla pro celý náš tým opět vrcholem sezóny. Na rozdíl od minulého roku se plán na náš start v Mistrovství světa nerodil až na poslední chvíli, ale naopak jsme celý rok naše snažení směřovali právě k tomuto závodu. Stejně jako loni bylo nutné s přípravami začít už dlouhou dobu dopředu, a to především po stránce přihlášek, registrací, úhrady poplatků a doložení snad veškerých možných dokumentů. V neposlední řadě bylo nutné dopředu pečlivě naplánovat i logistiku celého týmu, byť ta byla oproti předchozímu ročníku o něco snazší, protože z harmonogramu závodu vypadl slavnostní start na Pražském hradě a superspeciálka na dostihovce v Chuchli. I tak to ale pro náš malý tým nebyla procházka růžovou zahradou.

Necelý měsíc před Central European Rally, se konal poslední závod MČR v Pačejově. Ten současně posloužil i jako skvělá příprava, byť specifický charakter pačejovských RZ úplně neodpovídal tratím závodu WRC. Přesto jsme už v okolí Horažďovic podřídili pár věcí právě blížícímu se vrcholu sezóny a třeba i volbu pneumatik do některých sekcí volili více riskantně tak, aby nám poskytla co nejvíce zkušeností pro CER. A když už je řeč o pneumatikách, ty jsou v šampionátu WRC jak známo jednotné. Letos je dodavatelem značka Hankook, které důvěřujeme už druhým rokem. Na rozdíl od loňského ročníku, kde jsme kvůli účasti na CERu museli jednorázově přejít na jiného dodavatele pneu, nám tedy odpadla jedna velká neznámá, protože s pneumatikami Hankook máme již bohaté zkušenosti a dobře jsme věděli, co po stránce obutí můžeme očekávat. I když se některé směsi nebo desény používané ve WRC drobně liší od pneumatik, které jsou dostupné pro národní šampionáty, filozofie pneumatik je stejná, a to jsme považovali za veliké usnadnění. Ve WRC se navíc vůbec nepoužívá středně tvrdá směs tzv. slicku (ten je v ČR využívaný nejvíce), takže byl velký předpoklad, že v závodě přijde ke slovu nejčastěji měkký slick a případně mokrá varianta obutí. I nadále je ve WRC povinné také jednotné palivo (pokud se účastníte jako registrovaný ve WRC2), v současnosti je dodavatelem francouzský Total Energies. I díky těmto okolnostem, které přispívají k vyrovnanosti závodů, jsem se o to více těšil na porovnání se světovou konkurencí. Na rozdíl od loňského ročníku, jsme navíc letos byly jednou z hned pěti Toyot GR Yaris Rally2 na startu a aktuální mistr světa Solberg za volantem jedné z nich, měl být více než dobrým měřítkem na porovnání naší formy.

V přípravě techniky jsme se snažili nepodcenit vůbec nic a investice do revizí a výměn některých komponent, byla v závěru sezóny řekl bych skoro až bolestivá. Úplně poslední detaily jsme ladili s engineery z Toyoty na našem pondělním testu v Německu. Závod pro nás ale začal už o den dříve, kdy se jádro týmu přesunulo do Prahy na předstartovní show spojenou se spanilou jízdou starým městem. Bylo krásné sledovat, kolik lidí přilákaly speciály kategorie Rally1 a byl jsem opravdu mile překvapen davy fanoušků, kteří obklopili celou trasu spanilé jízdy a poté zavítali i na autogramiádu do klubového domu Autoklubu ČR. Přijela se podívat i má rodina, takže nám v krásné atmosféře mohli popřát hodně štěstí pro nadcházející týden. Ještě ten večer jsme se přesunuli do německého Tittlingu, kde se v pondělí konal test zajištěný pořadatelem závodu. Naše obavy o účelnosti oficiálního testu se bohužel trochu vyplnily. Pořadatel musel totiž narychlo změnit formát testu na obousměrný a při velkém počtu aut, nebylo v silách žádného z účastníků řádně otestovat. Alespoň pár věcí jsme ale vyzkoušet stihli a míra „natěšenosti“ byla pořád na svém limitu. Z testu jsme spěchali na administrativní přejímku, z ní na povinný safety briefing vedený legendárním spolujezdcem Timo Rautiainenem a dále na seznamovací jízdy první rychlostní zkoušky a shakedownu. Dlouhý den jsme zakončili večeří, o kterou se postaral náš engineer Patrik a šlo se konečně do hajan.

Úterý a středa byly vyplněné pokračujícími seznamovacími jízdami. Zatímco v úterý jsme nocovali na české straně v Kaplici, ve středu jsme se poprvé podívali do servisní zóny v Pasově, kde se u večeře od mojí mamky postupně sešel celý tým. Ladili jsme i logistiku na ranní shakedown. Ten jsme ve čtvrtek ráno nakonec absolvovali jen jedenkrát, v pěkném druhém nejrychlejším čase za Solbergem. V odpoledních hodinách konečně odstartoval i samotný závod. První „rychlostka“ byla plná odboček a kromě úvodu, který připomínal závod do vrchu, patřila k nejjednodušším úsekům celé rally. I proto mě překvapilo, že jsme hned na úvod ztratili skoro 7 vteřin na nejrychlejšího Cachóna, který jel také s Toyotou. V druhém, opakovaném průjezdu, tentokrát za tmy, jsme i podle mezičasů dlouho drželi krok s nejlepšími, ale v závěru jsme přeci jen pár sekund znovu ztratili. I tak jsme ale drželi 4. příčku ve WRC2, což bylo dobrý výchozí výsledek. Celý závod jsme měli teprve před sebou.

Páteční etapa měla spolu s obávaným Jánem rozdávat karty a to přesně se také stalo. Začali jsme dvěma třetími časy za hranicemi naší země a po vítězství na Jánu se posunuli už na druhou příčku ve WRC2 na dostřel od Španěla Cachóna. V ten moment jsem věřil, že máme na to bojovat o vítězství. Ve druhém průjezdu Jánem přišel ale bohužel krátce po startu pomalý defekt. Jsou situace, kde něco prostě trefíte a můžete si vyčítat svou chybu. V tomto případě si ale nejsme s Radkem ničeho vědomi a o to bolestivější pro nás tahle zkušenost byla. Brzy jsme vyhodnotili, že bude rychlejší i bezpečnější vyměnit kolo přímo na trati. Do cíle zbývalo ještě téměř 14 kilometrů a pneumatika byla po 5 km jízdy už úplně prázdná. Štěstí v neštěstí bylo, že jsme naši souhru s Radkem i mimo závodní vůz, mohli předvést velkému množství fanoušků na návsi v Soběnově. Výměna šla poměrně dobře, a i podle mezičasů jsme až do cíle rychlostní zkoušky nic z našeho tempa neztratili. Na předposlední RZ dne jsem pak udělal špatné rozhodnutí nenasadit světelnou rampu, což nás stálo nějaký další čas. Do konce etapy jsme se přesto stačili vrátit na 5. příčku ve WRC2, ale hořkosti způsobené defektem jsme se jen těžko zbavovali. Do cíle bylo ale pořád daleko a nic jsme nevzdávali.

Sobota si pro všechny zúčastněné nachystala zápletku v podobě dešťových přeháněk nad českou rychlostní zkouškou Keply. Zatímco první dvě RZ se odjeli za sucha, na Šumavě bylo jen lehce nad nulou a pršelo. Vstup do etapy byl proto z naší strany až příliš opatrný a do karet nám na Keplech nehrála ani naše pozdější startovní pozice. Vytahaných nečistot nebylo málo, nakonec i časy v druhých průjezdech potvrdily, že na trati už panovaly pro všechny vyrovnanější podmínky. Právě druhé průjezdy se nám podařily podstatně lépe, dvě RZ jsme vyhráli a jednou byli těsně druzí. V kombinaci s haváriemi Cachóna, Gryazina a technickými problémy Rossela, jsme se rázem ocitli zpět na druhé příčce ve WRC2, 40 vteřin za Honzou Černým.

Neděle tedy slibovala ještě zajímavé souboje. Její harmonogram totiž obsahoval nejdelší, 26km dlouhou RZ Mühltal. První ranní RZ byla bohužel zrušená, a to nám do karet rozhodně nehrálo. V prvním průjezdu nejdelší RZ jsme navíc nechytili od startu správný rytmus a s Radkem jsme se chvíli hledali. Přestože výsledný čas špatný nebyl, naši ztrátu jsme snížit nedokázali. Až výhrami v posledních dvou RZ, včetně závěrečné Powerstage, jsme zkorigovali konečný odstup na půl minuty a do Pasova si tak, stejně jako v loňském roce, dojeli pro trofeje za druhou příčku ve WRC2.

Kdyby mi před závodem někdo řekl, že ve světové konkurenci obhájíme naší pozici na bedně, bral bych to určitě všemi deseti. S ohledem na průběh závodu, se ale těžko bráníme mírnému zklamaní z konečného výsledku. Přeci jen jsme na závěr sezóny věřili i v trochu více štěstí a dobře víme, že tempo jsme měli na ještě lepší výsledek. Právě výkon, jakým jsme se na CERu prezentovali, je to, co nás těší naopak nejvíce. Porovnání se Solbergem s tovární Toyotou dopadlo lépe, než jsme vůbec doufali a potvrzuje, že jsme se proti loňskému roku posunuli správným směrem. Zatímco loni jsme tempu Solberga a Gryazina s továrními vozy Rally2 až na výjimky nestačili, letos si odvážíme hned 5 dílčích vítězství ve WRC2 (z toho 4 mezi všemi vozy Rally2, včetně nebodujícího Solberga), a několik dalších časů mezi nejrychlejšími třemi. Navíc převážně na tratích, které byly v letošním ročníku pro všechny nové. Za to ještě jednou moc děkuji všem členům týmu, Radkovi, špionům a všem našim partnerům, bez kterých bychom možnost nakouknout mezi „velké kluky“ vůbec neměli. Od nás všech pak míří velká gratulace směrem k Honzovi Černému s Ondrou Krajčou a celému týmu Brynda racing. Jejich vítězství ve WRC2 je také velkou odměnou pro všechny fanoušky, kteří byli s českými vlajkami na každém rohu, každé rychlostní zkoušky. Vaše podpora byla neuvěřitelná, a i my s Radkem vám za ní moc děkujeme!

Bylo každopádně skvělé, mít po roce znovu možnost srovnání se světovou konkurencí a zároveň nás to trochu nutí k zamyšlení nad našimi dalšími plány. Potvrdilo se, že šampionát WRC nabízí díky svázaným technickým předpisům a jejich důslednému vymáhání vyrovnanější podmínky pro všechny týmy a velmi lákavé je pro mě i porovnání se světovou špičkou. Bylo by skvělé, kdyby se nám podařilo i v příští sezóně do WRC alespoň jednou nakouknout!